Mít psa stále na vodítku, nebo mu dopřát co nejvíc volnosti? Tuhle otázku si dřív nebo později položí skoro každý pejskař. Odpověď ale není černobílá. Nejde o to, jestli je vodítko „správně“ a volno „špatně“, nebo naopak. Jde hlavně o situaci, prostředí a o to, co váš pes opravdu zvládá.
Dobře zvolené vodítko není trest. Je to bezpečnostní pomůcka, nástroj komunikace a často i projev ohleduplnosti k ostatním lidem, psům a okolí. Na druhou stranu i rozumně dávkovaná volnost je pro mnoho psů důležitá. Jak tedy hledat rovnováhu?
Vodítko není selhání ani známka špatné výchovy
Občas se mezi pejskaři objevuje představa, že opravdu vychovaný pes chodí všude na volno a vodítko už vlastně nepotřebuje. Jenže realita je složitější. I skvěle vychovaný pes může být v určité situaci ve stresu, překvapený nebo natolik rozptýlený, že zareaguje jinak než obvykle.
Vodítko proto není známkou toho, že pes něco neumí. Naopak může ukazovat, že majitel přemýšlí dopředu a nechce zbytečně riskovat. Je to běžná součást vybavení, která má psa držet v bezpečí a vám umožnit situaci řídit s klidem.
Kdy je vodítko prakticky nutnost
Jsou situace, ve kterých se nevyplatí spoléhat na to, že „to pes určitě zvládne“. A i když máte pocit, že by to možná dopadlo dobře, pro okolí to může být zbytečně nepříjemné nebo nebezpečné.
- ve městě, u silnice a v místech s hustším provozem,
- v prostředí, kde se pohybují děti, cyklisté nebo běžci,
- když víte, že váš pes reaguje na zvěř, psy nebo nečekané podněty,
- v novém prostředí, které ještě nemáte „načtené“,
- když to vyžadují pravidla daného místa.
Kdy může dávat smysl pustit psa na volno
Volnost je pro mnoho psů důležitá. Umožní jim přirozenější pohyb, čichání, větší prostor a často i lepší psychické vybití. Smysl ale dává hlavně tehdy, když je pes připravený a prostředí je bezpečné.
To obvykle znamená klidnější místo, dobrou přehlednost, menší počet rušivých vlivů a psa, který má alespoň základně zvládnuté přivolání a umí se od vás nevzdalovat úplně bez kontroly.
- začínejte v klidnějším prostoru a postupně přidávejte náročnost,
- pouštějte psa jen tehdy, když jste schopní situaci ještě ovlivnit,
- vracejte si ho průběžně k sobě, ne až v kritickém momentu.
Velká chyba: procházka na vodítku jako přetahovaná
Když už vodítko používáme, mělo by dávat smysl i způsobem, jakým s ním pracujeme. Pokud je každá procházka boj, tahání a nervozita na obou stranách, problém nebývá ve vodítku samotném, ale v tom, že pes neumí chodit klidně a my po něm chceme něco, co jsme ho systematicky nenaučili.
Učit chůzi na vodítku se vyplatí od štěněte, ale rozhodně není pozdě ani u staršího psa. Hodně pomůže pravidelnost, kratší trénink a správně zvolené vybavení. Pokud tohle řešíte víc do hloubky, navazuje na to i článek co dělat, když pes tahá na vodítku.
Jak vybrat vodítko, které vám bude opravdu fungovat
Vodítko se vybírá podle psa i podle toho, kde a jak spolu chodíte ven. Jinou délku a materiál ocení malý pejsek do města, jinou aktivní pes do terénu a jinou člověk, který chce univerzálnější řešení na různé situace.
Na co se při výběru dívat
- velikost a síla psa,
- běžné prostředí pro venčení,
- jak moc potřebujete délku měnit podle situace,
- jestli vám víc vyhovuje lehký materiál, pevnost nebo univerzálnost.
Na běžné venčení bývají praktická klasická vodítka pro psy. Kdo chce odolnost a jednoduchost, často sáhne po nylonových vodítkách. Pokud hledáte variabilnější řešení, dávají smysl i přepínací vodítka pro psy.
Nejde jen o vodítko, ale o celý venčicí set
Na pohodlí při venčení má velký vliv i to, co má pes na sobě. U některých psů funguje lépe obojek, u jiných pohodlný postroj pro psy. Důležité je, aby vše dobře sedělo, psa neškrtilo, netlačilo a vám umožnilo klidnou manipulaci.
Smysl má přemýšlet o venčení jako o celku. Neřešit jen jednu pomůcku, ale to, jak se vám spolu chodí ven každý den.
Tak vodítko ano, nebo ne?
Ve skutečnosti obojí. Vodítko má mít v životě psa svoje pevné místo a není důvod se mu vyhýbat za každou cenu. Zároveň ale není cílem mít psa připnutého pořád jen proto, že se bojíme pracovat na přivolání a sebeovládání.
Nejrozumnější přístup bývá kombinace obojího: v bezpečných situacích a tam, kde to pes zvládá, mu dát volnost. V náročnějších nebo nepřehledných situacích sáhnout bez výčitek po vodítku. To není přehnaná opatrnost, ale zodpovědnost.